Pomaturitní studium angličtiny aneb co dělat, když se nedostanete na vysokou?
Angličtina je dneska prostě základ a kdo ji neumí, ten je úplně mimo. Je to prostě tak a nedá se s tím moc dělat. Já jsem se ji, ale za celých osm let strávených na gymnázium, nebyl schopen naučit. Musím říct, že mě ve škole moc nebavila. Když se na to zpětně koukám, ani se sám sobě nedivím. Neměl jsem zrovna podmínky proto se jí naučit. Naše první english teacher byla mladá vyklepaná studentka, co toho moc nenamluvila. Nosila spoustu pomůcek a než si to všechno připravila, skončila hodina. Naučil jsem se tenkrát: hello, bye, my name is …, počítat do 10 a jednu písničku o indiánech. Po této studentce přišla extrémně vyvinutá a přísná slečna, co měla neustále zdravotní problémy se zády, a tak jsme ji přes rok moc neviděli. To jsem se toho taky moc nenaučil. Poté nastoupilo duo přeučených ruštinářek, které byly v učebnici dvě lekce před námi, brzo jsme je dohnali. Těžko říct která z nich mluvila hůř. Celou plejádu „kvalitních“ angličtinářek zakončila vysloužilá avšak velmi distingovaná profesorka. Ta jediná možná anglicky uměla, podle mě musela trpět těžkým Alzheimerem, nebo užívat marihuanu. Možná to kombinovala. Většinou hýřila optimismem, jak to všechno společně zvládneme a byla úplně mimo. I když měla rozepsaný podrobný roční plán, nikdy jsme se nedostali přes 3.lekci. Když pravidelně zapomínala a měnila maturitní témata, začal jsem se opravdu bát. Vzhledem k tomu , že jsem nebyl hyperaktivní samostudent moje angličtina vypadala, tak jak vypadala.
A tak se nějak stalo, že u přijímaček na ekonomku jsem totálně pohořel při jazykové části. Je to překvapivé, ale ze 3.lekce, kterou jsem měl tak perfektně nacvičenou tam nic nebylo. Nepřál bych vám vysvětlovat všem babičkám, tetičkám a sousedkám, že vy přece nemůžete za to, že vás na střední nic nenaučili a přes 3.lekci jste se v Headwayi nikdy nedostali. Sousedky si stejně povídali svou, ale co bylo horší, já jsem nevěděl co budu dělat. Vůbec jsem nepočítal s tím, že by mi přijímačky nevyšly. Kam jinam než na vysokou bych měl s gymplem a maturitou taky jít? Pracovat v továrně na ledničky u pásu se mi nechtělo. Dělat au-pair a jet utírat malým rozmazleným dětem nosy do Anglie jsem taky netoužil. Jako nejlepší možnost se mi zdálo pomaturitní studium angličtiny. Potřeboval jsem se ji naučit.
A tak jsem od září každý den jezdil místo na Husineckou, až na Jindřiskou do Tutoru. Každopádně spojení tam bylo parádní. Když jsem to počítal, tak mi těch 20 hodin týdně vydalo na celkovou hodinovou dotaci jazyka za 8 let na gymplu. O kolik mi to dalo víc po jazykové stránce se nedá srovnat. Byla to neuvěřitelná změna. V jazykovce , už nebyly žádné staré čarodějnice. Najednou nás učili mladí sympatičtí čeští lektoři i rodilí mluvčí a co víc oni uměli anglicky. Konečně jsme dělali na hodinách i něco zajímavého. A stalo se něco neuvěřitelného začal jsem mluvit a začalo mě to bavit. Na konci kurzu jsem si udělal i mezinárodní zkoušku FCE.
Řekl bych , že velkou výhodou pomaturitního kurzu je, že mi zůstal status studenta, protože kurz uznává Ministerstvo školství. Měl jsem tak nárok na stejné studentské výhody, jako bych měl na vysoký. Takže levnější městskou dopravu, nižší daně a sociální pojištění, zdravotní pojištění zdarma i přídavky na dítě. Dostal jsem taky ISICA a slevu na učebnice v Neoluxoru a SEVTu. Povedlo se mi tenkrát přemluvit i bývalou spolužačku, která se taky nikam nedostala. Tak jsme oba dostali slevu 1000 Kč a k tomu ještě slevu na jakýkoliv další kurz.
Sice jsem si to trošku zkomplikoval, ale jsem rád že jsem na ten pomaturitní kurz šel. Na školu jsem se totiž napodruhé dostal a přijímačky mi tentokrát přišly docela jednoduchý. Teď mám angličtinu i na vysoký a myslím, že se svými znalostmi z gymplu bych to jen těžko zvládal.