Politologie, jak ji (asi) neznáte
Mnozí z nás vidí politologii jako svůj vysněný obor, někteří ji shledávají vědou zcela zbytečnou a ke všemu ještě nudnou. Ať už patříte do jakékoliv skupiny, jsou pro vás určeny následující řádky. Většinu z první skupiny přesvědčí, že ne vše je (minimálně v bakalářském cyklu) taková zábava, druhou skupinu zase o tom, že se nejedná o pseudovědu rozebírající výroky politiků. Když to zobecním – že pravda je jako vždy někde uprostřed. Všechny zkušenosti zde uvedené sbírám z oboru Politologie a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nicméně předpokládám, že i na jiných univerzitách je to buď stejné, nebo alespoň velmi podobné. Povím také něco o přípravných kurzech na politologii a to tom, jestli se vyplatí nebo ne, pokud že se rozhodnete ke studiu tohoto oboru.
Politologie je nejmladší vědní disciplínou a v důsledku toho působí na veřejnost občas trochu zmateně. To je potřeba přiznat. Na druhou stranu se pod tímto názvem skrývá obrovské množství směrů, kterými se můžete vydat. A nemusíte skončit nutně jen v politických archivech. Prvním z velmi teoretických směrů, který vám zrovna téměř zaručuje, že v oněch archivech nakonec skončíte, jsou dějiny politického myšlení. Jedná se vlastně o filozofii, jen více zaměřenou na zkoumání politiky v její normativní stránce. Česky řečeno, tato část politické vědy zkoumá, jak by se měla politika provádět, přičemž začíná Aristotelem a pokračuje přes Machiavelliho a utopisty až k moderních politickým filozofům. Pro mě osobně se jedná o poměrně nezáživnou část. Bohužel pro vás, potenciální uchazeče, je znalost politických filozofů zásadní. Přehled o nich vám poskytne buď učebnice zaměřená na toto téma, nebo speciální přípravný kurz.
Osobně jsem si oblíbil více dva další směry, kterými se může politolog vydat. Jedná se čistě o politologii nebo čím dál populárnější mezinárodní vztahy. Začnu nejprve politologií. Přiznávám, že název sám o sobě zní poměrně nudně a ani prvotní teorie nebyla úplně záživná. Později jsem však zjistil, že za to mohla spíše osoba přednášejícího než samotné informace. V čisté politologii se totiž zkoumají nejen politické systémy a jejich teorie, ale také jejich „úchylky“ – jako například totalitní a autokratické režimy. Pochopit jejich vznik, vývoj a zánik je pro občana žijícího ve státě, který si autokratických a totalitních režimů užil až až, je jistě velmi přínosné. Můžete se také dostat k takovým specialitám, jako je vznik a vývoj krajní pravice nebo levice v některém evropském státu a nebo se věnovat problematice terorismu. Nejprve se ovšem musíte chtě nechtě prokousat trochu méně záživnou teorií, jejíž část na vás čeká bohužel už u přijímacích zkoušek. V tomto ohledu mohu přípravný kurz na politologii jedině doporučit. Sám přesně nevím, jakou strukturu mají přijímací zkoušky nyní, protože se v průběhu let významně proměňovaly a s novou strukturou přicházeli o nové otázky. Lektoři ve zmiňovaných přípravných kurzech však mají většinou přehled.
Poslední velmi populární součástí politologie jsou mezinárodní vztahy. Často se prezentují zvlášť a některé univerzity je jako zvláštní obor také vyučují. Mezinárodní vztahy zkoumají, jaké překvapení, vztahy mezi jednotlivými státy. Protože by se však tvor lidský měl poučit z minulosti, aby mohl hledět do budoucna, je součástí tohoto oboru i historie mezinárodních vztahů. Obzvlášť devatenácté století a první polovina století dvacátého jsou mimořádně zapeklitá období, které není snadné rozklíčovat. Pokud se vám to však nakonec povede, pochopíte řadu současných mezinárodních jevů a zároveň užasnete nad neuvěřitelnou zaslepeností některých jednotlivců v české politice. Po absolvování předmětu „Jaderné soupeření“ poznáte, že smlouva Ruska a USA o snížení počtu jaderných zbraní vlastně až tak mnoho neřeší, protože i tak bude mít každá země arzenál na přibližně trojnásobné zničení země. A vůbec se dozvíte mnoho zajímavých věcí. Tady je příprava o něco jednodušší. Většinou stačí vědět, co to byl Briand-Kellogův pakt a kdy byl podepsán, popřípadě kdo byl prezidentem USA v době kubánské krize. Vše se dá dočíst v moudrých knihách, určitě ale s přípravným kurzem na politologii neprohloupíte. Minimálně proto, že vše uslyšíte ještě jednou a pěkně uceleně.
V tomto textu jsem se snažil trochu přiblížit studium politologie širší veřejnosti a trochu pomoci těm, kteří o ní uvažují jako o možném budoucím studijním oboru. I když jsem v oblasti přijímacích zkoušek prakticky jen doporučoval přípravný kurz, stojím si za tím. Sám jsem takový kurz absolvoval u společnosti Tutor a na školu jsem byl přijat. Investice nelituji a doporučuji všem, kteří se pro studium politologie nakonec rozhodli. A nezáleží na tom, jestli je víc baví politická filozofie, politologické systémy nebo mezinárodní vztahy. Směrů je mnoho, politologie však jen jedna.